© 2020 PhDr. Jaroslava Králová, Doc. PhDr. Helena Kisvetrová, Ph.D.. Version 1.0-3-g2ecc60e.
© Unmarked photos by Antonín Král, pixhektar.com

Published by PhDr. Jaroslava Králová, Doc. PhDr. Helena Kisvetrová, Ph.D.. First published at: https://www.bobek.cz/promena-symbolu-mediciny-v-case/.
Licensed under Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International.

Slovo symbol pochází ze starořeckého výrazu symbálleinneboli spojovat dohromady. Jeho význam povstal z dávného zvyku: Uzavřená smlouva se zaznamenala na hliněnou tabulku. Každá strana z ní dostala jednu část. Když se pak všichni opět sešli, jednotlivé části spojili v jeden celek. Tyto části se nazývaly symbola. Symbol tedy označuje spojení věcí, které společně dají vzniknout většímu celku. Ten reprezentuje určitý význam, myšlenku. Symbol a to, co reprezentuje, spolu vnitřně souvisí. (O´Connell, Airey, 2008)

Konkrétní symbol může mít více významů (např. motýl je symbolem duše; proměny; Kristova zmrtvýchvstání; nesmrtelnosti). Symbol je tedy nositelem hlubšího významu. Symboly mění svůj význam i vzhled (např. svastika původně symbolizovala proud světla vznikající otáčením; později se stala symbolem fašizmu).

Symboly neustále provází člověka i lidstvo. Mají buď význam individuální (např. pro zamilované konkrétní park, kde se poprvé potkali), nebo univerzální (např. červené srdce — symbol lásky). Symboly jsou významné jak pro duševní zdraví jedince tak i společnosti. Pomocí symbolů lze komunikovat univerzálně, vyvolávat určité emoce, manipulovat, využívat a zneužívat je s určitým cílem.

V příspěvku se zaměřujeme na univerzální symboly medicíny. Symboly se vyvíjí a mohou mít postupně více významů. Proto nelze hovořit o symbolu medicíny, ale o symbolech medicíny.

Význam symbolů je také ovlivněn prostředím, ve kterém je využíván. Zaměřujeme se především na střední Evropu. Evropu významně ovlivnila řecko-římská kultura.

V současné době převážně vnímáme jako základní symbol medicíny Asklépiovu hůl (hůl, kolem které je ovinut had). Tak to vždy ale nebylo. Medicína je bohatá na využívání různých symbolů a znaků, jelikož se snaží symbolizovat medicínu jako celek, jako praktickou činnost, jako vědu, jako etické a charitativní poslání. (Palivec, 1972)

Zvířatům přiřazujeme určité vlastností. Byla a jsou proto oblíbená v symbolice. V medicíně to byli zejména: had, kohout, býk, fénix (bájný pták znovu se rodící z vlastního popele), pelikán (podle legendy krmící svá mláďata vlastní krvi z hrudi — má jej např. ve svém znaku 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze).

Pečetě a razítka symbolicky reprezentují úřady, organizace, školy. Staré pečetě lékařských fakult německých, švýcarských a rakouských často nesly obraz okřídleného býka. (viz Pečeť lékařské fakulty v Heidelbergu [lfheid]) V křesťanské symbolice je obraz posvátný jako slovo. Zvíře jako symbol je nositelem ctností křesťana. Býk — pravý křesťan málo dbá radostí tohoto světa a sám se obětuje; lev — spravedlivý křesťan žije v odříkání, nebojí se ničeho; orel — křesťan dokáže vzhlédnout nebi i věčnosti do tváře.

Od 5. století jsou známá zvířata, která byla přidělena evangelistům: Marek — okřídlený lev, Lukáš — okřídlený býk, Jan — orel. (Francesko, 1935)

Lukáš byl řeckým lékařem z Antiochie a průvodcem apoštola Pavla. Na jeho prvním dochovaném vyobrazení (římská nástěnná malba ze 7. století) je vyobrazen se svitkem v ruce a s brašnou, ze které vyčnívají chirurgické nástroje. Je zde bez vousů, později vyobrazován vždy s dlouhým bílým vousem. Vedle něho jsou však uznávání i jiní patroni lékařů, kteří pomáhají při konkrétní nemoci. Např. sv. Kosmas a sv. Damián pomáhají proti některým nádorům.

Sv. Lukáš nepomáhá proti žádné konkrétní nemoci, pomáhá ve smrti. Umírajícímu, jehož lékař odevzdal do vůle boží, se dávaly na prsa tzv. Lukášovy lístky, tj. modlitby ke sv. Lukášovi. Pokud je sv. Lukáš vyobrazen jako patron nebo jeho symbolické zvíře (okřídlený býk) jako symbol lékařství, je tím míněno lékařství jako duchovní celek.

Na lékařských podobiznách ve středověku se okřídlený býk vyskytuje v případech, když dotyčný vyučuje na universitě. Později býval býk zobrazován bez křídel, protože jeho samotné vyobrazení bylo již srozumitelným symbolem (viz Pečeť lékařské fakulty v Heidelbergu [lfheid]). (Francesko, 1935) V současné době tento poznatek není již všeobecně znám.

Kohout je většinou vnímán jako solární pták. Je symbolem nadvlády; odvahy; ostražitosti; obezřelosti; svítání. Keltové jej vnímali jako chtonické zvíře (podsvětní, svázané se zemí, skryté); atribut bohů podsvětí. Pro Řeky a Římany byl symbolem ostražitosti a bojovnosti. Byl zasvěcený Apollónovi, Asklépiovi a dalším božstvům. (Cooperová, 1999) Je známo, že umírající Sokrates žádal, aby se Asklépiovi obětoval kohout. Pro křesťany je symbolem ostražitosti. Proto se používá jako větrná korouhev. Ta se otáčí na všechny strany, aby hlídala mocnosti zla.

Ve středověké symbolice kohout znamená křesťanskou bdělost — žádoucí vlastnost lékaře.

Symboly na starých podobiznách nás informují o profesi dotyčného. Na obrazech znázorňujících lékaře nacházíme baret a rukavice — vyznačují dotyčného jako člena lékařského stavu (při promoci totiž obdržel lékař rukavice a baret jako odznak hodnosti). Často zde najdeme také kohouta (bdělost) a hada (chytrost) v různém zobrazení jako symboly lékařské profese. Oblíbeným motivem na podobiznách lékařů jsou také rostlinné motivy a to zejména léčivé rostliny např. mák, konvalinka, lípa. (Pacher, 1935)

Hadi jsou strážci prahů, dveří, pokladů a to hmotných i duchovních, a strážci vod života. Žijí v podzemí a proto jsou ve styku s podsvětím a mají přístup k těmto silám a vševědoucnosti.

Mýtus o bratrech Biásovi a Melampúsovi vypráví o vděčnosti hadů. Bratři pocházeli z královského rodu. Biás žil ve městě, Melampús v lese. Vedle jeho chaloupky stál velký vykotlaný dub, kde měla hnízdo hadí rodina. Jednou oba někdo velké hady zabil. Zůstala jen dvě bezmocná mláďata. Melampús je vychoval. Když háďata vyrostla, odvděčila se mu. Jednou v noci, když spal, se k němu připlazila a začala mu olizovat uši. Dělala to tak dlouho, až se jeho sluch tak zjemnil, že mohl porozumět řeči všech zvířat. Melampús pak odposlouchával od ptáků a jiných zvířat tajemství budoucnosti a stal se věhlasným věštcem. (Trencsényi-Waldapfel, 1967)

Jako tvor, zabíjející svým jedem nebo stiskem, symbolizuje smrt a zkázu. Jako bytost, pravidelně obnovující svou kůži, představuje život a vzkříšení. Je falickým symbolem. Univerzálně je spojován s těhotenstvím. Doprovází všechna ženská božstva a Velkou Matku. Je symbolem podsvětním, sexuálním, pohřebním. Je úzce spojován s představami o životě a smrti. (Cooperová, 1999).

Had má v mytologii a náboženství dvojí význam — pozitivní i negativní. Je strážcem i ničitelem, symbolem světla i tmy, dobra i zla, moudrosti i slepé vášně. Jeho jed může zabíjet i uzdravovat. Mění kůži, což z něj činí symbol uzdravování a zmrtvýchvstání. Had je také symbolem znovuzrození, omlazování, nesmrtelnosti, protože dle mýtů a pohádek zná bylinu nesmrtelnosti, kterou oživuje své mrtvé druhy.

Obtočený kolem stromu nebo jiného symbolu osy (např. hůl) symbolizuje probuzení dynamické síly; génia všeho, co roste; duši světa, duchovní řád (anima mundi); cyklickou existenci. Když ovíjí strom života, ztělesňuje moudrost a působí blahodárně. Ve spojení se stromem poznání se stává ztělesněním Lucifera. Had vyvýšený na kříž nebo žerď ve tvaru T je pravzorem Krista vyvýšeného na strom života ke spáse světa. (Cooperová, 1999)

Pro křesťany je had svůdcem, který svedl Evu, aby utrhla jablko ze stromu poznání. Křesťané jej spojují s pokušením, nemravností a Satanem. Pro Řeky znamenal moudrost, obrodu života, vzkříšení, vyléčení, atribut Asklépia, Hyppokrata, Herma, Hygieie. Římané jej spojovali s vykupitelskými a léčitelskými božstvy a božstvy plodnosti.

Starověká fénická bohyně plodnosti Tanith, která souvisí s Evou a Lilith, byla spjata s hady. (O´Connell, Airey, 2008) Gorgony (Sthenó, Euryalé, Medúsa), obludy z řecké mytologie, měly místo vlasů hady. Kekrops, napůl člověk, napůl had, byl první král a zakladatel Athén. Had byl zobrazován na Athénině štítě. (Royt, Šedinová, 1998) V Egyptské mytologii je známá hadí bohyně Buto, často zobrazována jako kobra. (O´Connell, Airey, 2008) Někteří lidé v Indii věří, že obraz toho, kdo zabije kobru, zůstane v očích zabitého hada zaznamenán. Když pak mrtvého hada objeví jeho partner, může podle tohoto obrazu najít jeho vraha a pomstít se. Proto se zabitým kobrám hlavy spálily nebo jinak zničily.

V řecké mytologii byli hadi vykonavatelé vůle bohů. Láokoón varoval Trójany před dřevěným koněm. Řekové ho zanechali před hradbami města a předstírali, že odplouvají. Kůň byl dutý a byli v něm ukrytí řečtí vojáci. Láokoón ho radil spálit. Na příkaz Apollóna vylezli z moře dva nestvůrní hadi, ovinuli ho i s jeho syny a udusili je. (Martin, 1993)

V antickém Římě byl had ochranným božstvem střežícím dům. (Royt, Šedinová, 1998)

V slovanské mytologii se setkáme s hadem hospodáříčkem. Je to ochranná bytost, o kterou se musela rodina starat a krmit ji. U starý Mayů a Aztéků byl uctíván Opeřený had — naučil je pěstovat kakaovník a připravovat z jeho plodů nápoj. V mýtech australských domorodců je Duhový had obrazem prvopočátku světa a stvořitelského boha. Současně je obyvatelem říček, kde střeží krystaly křemene pocházející z doby snění. Tyto krystaly jsou důležité pro budoucí šamany. (Becker, 2002) Had je spojován s plodností, blahobytem a dešťovými srážkami. Ve své ničivé podobě způsobuje povodně. (O´Connell, Airey, 2008) V čínské mytologii bohyně stvořitelka Nü-kue a bůh stvořitel Fu-sim byli zobrazováni jako manželský pár s lidskými hlavami a spletenými hadími ocasy. (Willis, 1997) V Číně je had součástí zvěrokruhu. Had byl považován za chytré, ale zlé a lstivé zvíře. Indická mytologie zná nágy - nižší hadí božstvo. Sídlí v řekách a jezerech. (Becker, 2002)

Sanskrtské slovo čakra znamená „kolo“. Obvykle jsou zobrazovány v počtu sedmi. V tantrické a jogínské tradici symbolizují centra prány — energie. V základní čakře dřímá had energie Kundalini. (Fontana, 1994) Hádek kundalini je svinutý na konci páteře, je ztělesněním vesmírné energie. Projevuje se jako životní síla nebo jako sexualita. (Becker, 2002) Had symbolizoval kosmické síly, stal se symbolem cyklické energie.

Když bůh trestal neposlušnost Izraelitů v podobě jedovatých hadů, poručil Mojžíšovi, který ho prosil o pomoc, aby zhotovil bronzového hada. Toho pak připevnil na žerď, kterou pozvedl a ti, kdo byli uštknutí, když se na bronzového hada podívali, uzdravili se. (Turner, 1935)

V kultu léčitelského boha Asklépia představoval had symbol stálé obnovy života (svlékání kůže) z vlastních sil. (Becker, 2002) Hadi jsou odpradávna spojování s léčením a vyjednáváním mezi životem a smrtí — Asklépios se dokázal proměnit v hada, a v této podobě přivést zemřelé zpět z říše mrtvých. (O´Connell, Airey, 2008)

Říká se, že medicína má stejnou moc jako hadí jed, který může zabíjet i léčit podle toho, jak se použije. A svlékání hadí kůže bylo spojováno s omlazováním, obnovou.

Had je často zpodobňován na portrétech lékařů — symbol omlazující se životní síly, později také chytrosti, opatrnosti. Lékař musí být jak bdělý, tak i chytrý a opatrný. Had bývá často znázorňován, jak se ovíjí kolem hole či kyje (Asklépiova hůl). Někdy je přítomen caduceus (dva hadi, kteří se ovíjí kolem hole, jež má nahoře dvě křídla, tzv. Hermova/Merkurova hůl — na portrétech lékařů je symbolem rétorického umění. (Pacher, 1935)

Propůjčování šlechtických titulů měšťanům za jejich zásluhy se rozšířilo počátkem 16. století. V té době se začínáme setkávat s lékařskými symboly v heraldice. Oblíbeným bývá had v rozmanitém spodobnění. Erb Williama Harveye (1578 - 1657) nese přilbový klenot ve tvaru hořící svíce (životní světlo), kolem které se vinou dva hadi. (Francesko, 1936) Erb šlechtice MUDr. Čeňka Jiruše (1810 - 1884): Zlato-červeně polcený štít; vpravo na zeleném trávníku zelená jedle s červeným kmenem, vlevo Aesculapova hůl s hadem, vše zlaté. Na štítě turnajská korunovaná přilba s červeno-zlatými přikrývadly, klenotem hlava jelena přirozené barvy s parožím o deseti výsadách. (Chromý, Kučera, 1984)

Hůl je velmi silným symbolem moci, postavení, úřadu a to v celém světě. Proto je často symbolem bohů, vládců a králů (žezlo). Má rozmanité tvary. V Egyptě jsou faraonové zobrazování, jak drží v ruce hůl v podobě žezla jako symbol síly, moci a vlády. (Cooperová, 1999) Hole bohů v Egyptě byly ozdobené hlavou daného božstva nebo jejich posvátného zvířete a při procesích byly nošeny jako jevová forma dotyčného boha. (Lurker, 2003) Každý zenový mistr nosí hůl, kterou si sám uřízl v horách — symbolizuje postavení mistra jako správce hory, neboť každý zenový klášter je hora. Zlomení hole bylo starým fanským obyčejem, který znamenal zrušení právního společenství. (Becker, 2002)

Hůl je vnímaná jako symbol - stromu světa, který znázorňuje osu světa — axis mundi (spojuje makrokosmos s mikrokosmem), - moci a postavení, - síly (fyzické, duševní, vědomostní) - obrany (zejména na cestách — řečtí lékaři byli zpočátku řemeslníci, kteří cestovali krajinou a poskytovali své služby) - pevnosti, což lze v současné době chápat jako symbol etiky lékařů.