Sociální opora

Napsala – Jaroslava Králová

Žil kdysi bohatý Maur. Měl vše, co si mohl přát. Jen jedno mu chybělo. Byl slepý. Nikdo mu nedokázal pomoci. Žil ve svém paláci sám jen s jedním mladým otrokem. Chlapce si oblíbil tak, že s ním jednal, jako s vlastním synem. Jednou mu chlapec řekl: „Pane, rád bych se vrátil na nějaký čas domů. Jsou tam vysoké hory a na nich rostou vzácné a kouzelné rostliny. Možná by vám některá mohla vrátit zrak.“ Maur se bál, že se chlapec nemusí vrátit, a pak by zůstal sám. Nakonec ho pustil s prosbou, aby se vrátil.

Dny míjely a jednoho dne se chlapec vrátil. „Pane, přináším vám sedm párů střevíců. Každý den jsem jedny obul a procházel horami – po horských lukách, skálách, lesích, houštinách. Všude jsem byl. Možná, že jsem měl štěstí a dotkl se kouzelné rostliny. Přiložte si je k očím.” Maur tak postupně učinil se všemi střevíci. Až když si přiložil ten poslední pár, najednou viděl.

„Děkuji ti. Všechno ti splním", řekl Maur. „Pane, chci volnost.“

A tak chlapec přestal být otrokem a zůstal u Maura jako jeho syn. A když Maur zemřel, vrátil se domů na ostrov Mallorky*. (zdroj V. Cibula)

Sociální opora byla jedním z prvních faktorů, jež byly identifikovány jako faktory, moderující vliv nepříznivých životních událostí na psychickou pohodu a zdraví člověka. Člověk by neměl zůstávat se svými problémy sám. Dosáhne tak jedině to, že mu nikdo nepomůže.

Dalšími faktory jsou:

Stres – sám o sobě je neutrální. Záleží na jedinci, jak situaci vyhodnotí – jako stresovou či nikoli (např. pracovní pohovor).

Osobnost – základem je disponovanost vůči stresu.

Jeden král si všiml, že mu některý den velice chutná a některý den nechutná. Chtěl vědět, proč to tak je. Zašel do kuchyně. V kuchyni vládla příjemná atmosféra. Hlavní kuchař si zpíval, usmíval se, chválil své podřízené. Králi ten den velice chutnalo.

Druhý den zašel opět do kuchyně. Ale teď to bylo úplně o něčem jiném. Všichni byli mrzutí. A hlavní kuchař se mračil, nadával, křičel. A král zjistil, že mu ten den vůbec nic nechutnalo.

Sociální fond, ze kterého lze čerpat v případě potřeby.
Systém sociálních vztahů, jejichž prostřednictvím se člověku dostává pomoci.
Vzájemná pomoc zejména v těžkých životních chvílích a situacích.

Několik zjištění o sociální opoře:

V rámci velkých souborů sledovaných pacientů bylo zjištěno datum úmrtí spíše po datu narození, než před ním. Toto bylo interpretováno jako důsledek příznivé sociální opory – dotyčný se těšil na narozeniny, na setkání s přáteli, a tak vydržel až do svých narozenin.
Lidé s rozvinutými sociálními vazbami žijí podle některých zjištění déle a disponují celkově lepším fyzickým i duševním zdravím, než lidé bez těchto vazeb.
Opora v mezilidských vztazích pomáhá lidem zvládat nemoci, zatímco absence této opory vytváří primární předpoklad horšího zdraví.
Negativní stranou rozvinutých sociálních vazeb naproti tomu může být větší riziko osobních ztrát a problémů souvisejících s mezilidskými vztahy.
Na osobní štěstí má větší vliv míra sociální podpory/opory, které se jedinci dostává, než množství problémů, které musí řešit.
Existuje spojitost mezi štěstím a pomáháním druhým. Lidé, kteří pomáhají druhým jsou se sebou o 11 % spokojenější.

Základní modely účinku sociální opory

Nárazníkový model – sociální opora má příznivý vliv na zdravotní stav pouze nebo především tehdy, je-li člověk vystaven působení stresu, zejména chronického.
Model přímého či hlavního účinku předpokládá, že sociální opora má protektivní (ochranný) účinek na zdravotní stav nezávisle na tom, zda lidé jsou nebo nejsou vystaveni účinku stresu.

Zdroje sociální opory

rodina, blízcí přátelé, sousedi, spolupracovníci, komunita, profesionálové.

Důležitá je dosažitelnost sociální opory.

Výzkum prokázal, že největší vliv na životní štěstí má: počet přátel, důvěrnost přátelských vztahů, těsné vztahy v rodině, vztahy se spolupracovníky a sousedy.

Dohromady vysvětlují 72% pocitu životního štěstí.

Druhy sociální opory

Emoční opora (možnost pohovořit si o problémech s chápajícím jedincem, poskytování důležitých emocí jako např. lásky, víry, empatie).

Holčička se vrátila od sousedky, které právě zemřela osmiletá dceruška.

„Proč jsi tam chodila?”, ptal se tatínek.

„Abych ji potěšila.“

„A jak jsi těšila, ty, taková malá?”

„Sedla jsem si ji na klín a plakala s ní.“ (zdroj B. Ferrero)

Instrumentální opora (praktická pomoc při nějaké činnosti, praktické druhy pomoci, hmotná, materiální pomoc – např. poskytnutí půjčky v obtížné situaci).
Podpůrná atmosféra.
Hodnotící opora (zprostředkování informací nebo rad, jež pomáhají vyrovnat se s osobními problémy).
Informační opora (zprostředkování informací nebo rad).

Typy sociální opory

Anticipovaná (očekávána) sociální opora – přesvědčení, že významně blízké osoby jsou připraveny pomoci, objeví-li se taková potřeba. Jedná se o obecné očekávání jedince, že druhým na něm záleží. Je předpokládán její pozitivní vliv na pohodu a zdraví. Ptáme se:

Myslíte si/očekáváte, že (vás manželka doprovodí k lékaři? šéf ocení vaši práci? Máte možnost mluvit s někým o svých bolestech? vaše dcera se zajímá o to, zda potřebujete nějakou pomoc? apod.).

Získána (obdržená) sociální opora – to, čeho se jedinci skutečně dostalo. Jde tedy o konkrétní zkušenost jedince ve specifické situaci. Nejsou zde vyloučeny ani negativní důsledky ze špatné zkušenosti. Ptáme se pomocí nedokončených vět:

Když …. tak … (např. Když máte migrénu, tak vám rodina…)

X.Y. vám rád pomohl, protože ….

Když …. vidí, že ….., tak…(např. Když děti vidí, že je vám hůř, tak ….)

Když ….. pozná, že… tak….(např. Když kolegyně pozná, že se vám špatně dýchá, tak…)

Když… cítí, že… tak…(např. Když manžel cítí, že máte bolest, tak…)

Sociálně ekonomický status

Proces sociální opory působí odlišně ve vyšších a nižších sociálních třídách ve prospěch vyšší příjmové skupiny.
Přístup k osobním zdrojům zvládání stresu je lepší u vyšší třídy. Tudíž si jedinci z vyšších sociálních vrstev lépe poradí.
Osoby patřící do tříd s nízkým sociálně ekonomickým statusem vykazují nižší pocit kontroly na události, nižší pocit zvládání stresu, nižší sebevědomí a více tíhnou k vnější pomoci (instituce).
Vysoká hustota obydlení je příznačná především pro třídy s nižším sociálně ekonomickým statusem. Ukazuje se, že dlouhodobé přelidnění může obecně vést k znehodnocení sociálních vztahů a specificky k znehodnocení sociální opory.
Nejlepší zdraví mají obyvatelé vyspělých zemí, kde je nejmenší diference mezi příjmy nejchudších a nejbohatších. Sociální nerovnost v tomto případě nemá tak negativní dopad na zdraví, protože sociální soudržnost je značná, a to má velký význam pro kvalitu života a tím i zdraví.

Pozitivní dopad sociální opory pro příjemce sociální opory

Lidé s rozvinutými sociálními vazbami žijí déle a disponují celkově lepším fyzickým i duševním zdravím, než lidé bez těchto vazeb.
Opora v pozitivních mezilidských vztazích pomáhá lidem zvládat nemoci, zatímco absence takovéto opory vytváří jakýsi primární předpoklad horšího zdraví.
Zmenšuje obavy z toho, že něco nezvládnu.
Zvyšuje schopnost zvládat těžké situace.
Přispívá k vyšší míře sebehodnocení.
Podporuje pozitivní vnímání smyslu života.
Umožňuje reciprocitu (vzájemnou pomoc).

Negativní dopad sociální opory pro příjemce sociální opory

Obvykle pozitivní vliv sociální opory se míjí účinkem především v situacích, kdy sociální opora

vytváří závislost (např. děti-rodiče),
eliminuje či ruší možnost řešení konfliktů (např. Musím snaše ustoupit, aby nezakázala vnoučatům mě navštěvovat.),
záměrný rozvoj mezilidských vztahů umožňuje realizovat různé strategie mocenské manipulace (např. matka vydírá dceru, když se chce odstěhovat, slovy „Já se ti tak obětovala, a teď, když tě potřebuji, ty mě opouštíš a necháváš mě samotnou!”),
je v rozporu s jeho představou o vlastní autonomii a samostatnosti,
ohrožuje jeho sebeúctu, sebedůvěru (např. dcera odpovídá u lékaře za matku, kterou doprovází a matku nepustí ke slovu),
je v rozporu s chápáním toho, jak se má zachovat „správný chlap", „žena", „dcera", „syn" apod.,
znamená riziko sebeznevážení, diskreditace,
navozuje pocit bezmoci,
neodpovídá potřebám nebo situaci jedince (např. vnucovat svou představu pomoci čili páchat dobro).

Sociální opora – ztráty

Sociální opora jako zdroj

zákazů a příkazů,
omezování,
strachu, že jsem na obtíž,
kritiky a odsuzování,
pocitu, že musím pomáhat, i když nechci,
pocitu, že musím, pomáhat, i když nemůžu,
pocitu, že se musím obětovat a být k dispozici,
pocitu, že ostatní jsou důležitější než moje potřeby,
pocitu méněcennosti,
pocitu povinnosti,
stresu, že nezvládnu všechny požadavky,
časového stresu,
pocitu nevděčnosti,
negativního sebehodnocení.

Sociální opora – zisky

Sociální opora jako zdroj

pomoci,
pochopení,
radosti, zábavy, společenských drbů,
pocitu, že se necítím osamělý,
životní energie,
možnosti najít „naslouchající ucho a srdce",
možnosti naplnit volné chvíle,
inspirace,
korekce chování,
dobrých rad,
užitečných informací,
poznatků a vědomostí,
pochval a povzbuzení,
empatie,
pocitu, že nejsme na problémy sám/sama,
školy lidskosti,
vzorců chování,
hodnot,
pozitivní energie,
pozitivního sebehodnocení,
pocitu, že o mne jiní stojí a váží si mě, že mě mají rádi.

Vědomí, že druzí lidé jsou připraveni člověku pomoci, vytváří pocit sociální jistoty, která usnadňuje podstoupení rizika a povzbuzuje člověka k tomu, aby se samostatně pokusil řešit problém, před nímž stojí. N. Krause

Sociální síť

A. Sociální síť jako sociální struktura

Sociální struktura je navzájem propojena skupina lidí pomocí přátelství, společných zájmů, rodinné, náboženské, sexuální, rasové příslušnosti.

Sociální síť tvoří společenství druhých lidí. Poskytuje určitou možnost záchrany a opory v případě těžkostí a potřeby. Lidé, kteří připisují druhým lidem vyšší hodnotu než věcem, vytváří kolem sebe podpůrnou sociální síť přátelských vztahů. Bylo zjištěno, že naše spokojenost závisí na našich vztazích s rodinou, přáteli. Tedy s lidmi, se kterými se stýkáme pravidelně.
Pojem sociální síť je používán k charakteristice sociálních vazeb mezi lidmi.
Rozhodující je zde kvalita struktury sociálních vztahů a vazeb, jejich reciprocita, intenzita a bohatost, emocionální obsah.

Podle V. Satirové každý z nás potřebuje čtyři pohlazení, aby přežil jako člověk, osm pohlazení, aby vydržel a dvanáct pohlazení, aby se vyvíjel a rozvíjel.

Pohlazení je pochvala, pozitivní odezva, uznání, pocit, že na mě záleží, pozitivní pozornost, zájem o mě, naslouchání mi atd.

Polámal se mraveneček,

……….

o půlnoci zavolali

mravenčího doktora.

.

Doktor klepe na srdíčko,

potom píše recepis,

………..

Dali prášku podle rady,

mraveneček stůně dál,

………..

Čtyři stáli u postýlky,

pátý těšil neplakej,

pofoukám ti na bolístku,

do rána ti bude hej.

.

Pofoukal mu na bolístku,

pohladil ho po čele,

hop a zdravý mraveneček

ráno skáče z postele. (zdroj J. Kožíšek)

B. Osobní sociální síť tvoří

Nejlepší přátelé (vím, že je mohu kdykoli v nouzi požádat o pomoc), bývá jich do pěti.
Dobří přátelé (vím, že se mě hluboce dotkne jejich smrt), bývá jich do patnácti.
Známí (znám je, pamatuji si jejich jména).

Malý chlapec přiběhl domů s pláčem a vyprávěl dědečkovi: „Hráli jsme si na schovávanou a já se bezvadně schoval. Čekal jsem a pořád se nic nedělo. Tak jsem vyšel a zjistil jsem, že všichni už odešli domů. A nikdo mě nehledal. Chápeš to!? Nikdo mě nehledal!“(zdroj B. Ferrero)

Internet umožnil vytvářet nové typy sociálních sítí. Médium Social Network jsou webové stránky, na kterých společně komunikuje propojená skupina lidí. Jedná se o komunikační službu, která je plně závislá na internetovém připojení.

Sociálních sítí je mnoho např. Facebook, Twitter, Googl+, MySpace, Linkedln, YouTube, Instagram, Pinterest atd.

Sítě na internetu jsou tak závažným fenoménem naší doby, že ji lze tímto i charakterizovat – informační společnost (dříve občanská společnost).

Jejich uživatelé nemusí být v přímém osobním kontaktu, prakticky se nemusí ani jednou osobně potkat.
Jedinci je umožněno vytvořit si svůj veřejný nebo poloveřejný profil (popis jeho osoby) a může si sestavit vlastní seznam uživatelů, se kterými je ve spojení (pomocí chatů, zpráv, e-mailů, rychlých zpráv, diskusních skupin apod.).

Firmy také vstupují na pole sociálních sítí, pokud chtějí prosperovat (poskytují informace o produktech, prodávají, šíří reklamu, získávají zpětnou vazbu, zodpovídají na dotazy, dělají si průzkum trhu, hledají odborníky atd.)

Tyto sítě využívají politici, politické strany, umělci apod.

Social Network podpořily vznik nových typů profesí a služeb (e-shopy, správci sítí, blogeři apod.).

Využívají je vědci pro on-line výzkumy a průzkumy.

Umožňují hledat nové zaměstnání, budovat si profesní kariéru (na síti Linkedln mohou uživatele zveřejňovat svoje profesní životopisy, získávat reference, navzájem se doporučovat apod.).

Tyto sítě umožňují uživateli:

Zůstat v kontaktu s velkou skupinou lidí.
Snadné a efektivní sdílení informací.
Propojování obsahu z celého webu a tedy i získávání informací mimo sociální síť.
Snadný zisk přátel (ukazuje se, že mládež dnes vnímá obsah pojmu „přítel” jinak, než dřívější generace).
Obrovská flexibilita a rozmanitost přístupu z celého světa v jakoukoli dobu.
Rovnocennost uživatelů (uživatel není zatížen vzhledem, věkem, výši příjmu apod.).
Snadná dostupnost napojení na internet, zejména pomocí chytrých telefonů, které napojení umožňují i mimo počítač (mobilita napojení je vysoká).
Vysoká rychlost při rozšiřování informací.
Informace mají dopad v danou chvíli na obrovské množství lidí.
Jsou prostorem pro spolkování, sdílení, diskusi, politickou aktivizaci, výzkum, reklamu, kulturní zážitky apod.
Může se rychle zorganizovat pomoc.

Stále ale platí, že ústní sdělení je nejdůležitější formou lidské komunikace. Např. nic nenahradí sdělení „Mám tě rád", když je říkáno z očí do očí.

Narušení soukromí (stalking, krádež identity, phishing-rybření, lovení, trolling apod.).
Ohrožení závislosti.
Dezinformační informace (každý si může napsat, co chce). Je totiž obtížné zjišťovat, nakolik jsou informace pravdivé.
Ohrožení manipulací (zavádějící, zkreslené, jednostranné a emočně zabarvené informace, které vyvolávají úzkost, strach).
Ohrožení digitální demencí (nesoustředěnost, slabší paměť – proč bych namáhal paměť, když to najdu na internetu, nižší sociální dovednosti a kompetence, častější pocit smutku až deprese – chybí osobní kontakt „tváří v tvář").
Anonymita umožňuje chování, kterého by si jedinec z obavy před sociální kontrolou nedopustil.
Kyberšikana.
Snižuje se počet osobních přátel v reálném světě, což přináší osamělost, menší úspěšnost v sociálních vztazích, depresi, člověk je více neštastný. Pozitivní pocity se totiž získávají především prostřednictvím osobních přátel v reálném světě.
Může se rychle zorganizovat útok.

Propojenost světa

Svět mezi lidmi je vzdálený jen šest kroků. Potřebujeme jen šest kroků, abychom našli přes známé našich známých cestu ke kterémukoli obyvateli Země.

V šedesátých letech 20. století potřeboval americký sociální a experimentální psycholog Stanley Milgram vyřešit otázku, jak by mohl zmapovat preference nějaké lidské komunity, aniž se zaplete do politicky nekorektních otázek v dotazníku nebo během interview. Řešení bylo následující: S pomocí studentů připravil balíčky po stovce dopisů, které byly adresovány přívržencům nacistické strany,komunistické strany, spolupracovníkům jisté lékařské výzkumné skupiny a jistému panu Waltrovi Carnapovi. Tyto balíčky pak „ztratil" na předem vytipovaných místech. Po několika týdnech se dostavily výsledky. Dopisy určené lékařům a panu Carnapovi byly doručeny s úspěšností dosahující 70 %, dopisy adresované ostatním dorazily s úspěšnosti ani ne 20 %.

Překvapivé bylo, že většina zásilek dorazila v podstatě v šesti krocích. Tato technika byla nazvána „technika ztraceného dopisu" a stala se jednou z významných výzkumných metod sociální psychologie, zejména při výzkumu společensky citlivých otázek.

Americký sociolog Mark Granovetter si položil otázku „Co když výsledky nejsou náhodné?“ Aby si zodpověděl otázku, zkonstruoval myšlenkový experiment: Jestliže se přátelím s Pavlem a zároveň s Janem, je velice pravděpodobné, že i Pavel a Jan jsou přátelé. M. Granovetter nazval tato přátelství silným vztahem. Silné vztahy tvoří přísně propojenou síť.

Jak je však možná šestikroková vzdálenost mezi cizími lidmi?

Co když má Pavel vzdáleného bratrance ze třetího kolena v Austrálii, kterému dvakrát ročně napíše pohled? Mezi Pavlem a tímto bratrancem je slabý vztah – přátelský, ale celkem povrchní kontakt. Je samozřejmé, že dotyčný bratranec má také svoji síť silných vztahů (kruh přátel a blízké rodiny).

Zdálo by se, že silné vztahy jsou důležitější než vztahy slabé.

Ovšem, když odstraním svůj silný vztah k Pavlovi, nic moc se neděje. Jenom Pavel má k Janovi o krok dále.

Jestliže ale odstraním slabý vztah mezi Pavlem a jeho bratrancem v Austrálii, ocitne se Austrálie v podstatě pro Pavla, mne i celou mou skupinu mimo dosah.

Vypadá to, že nikoli silné, ale slabé vztahy jsou ty, které dělají svět malým.

Slabé vztahy totiž tvoří mosty mezi uzly silných vztahů, propojují vzdálené a cizí světy. Přes 50% lidí najde nové pracovní místo pomocí osobních kontaktů a to zejména slabých vztahů.

Zde je nutno zdůraznit, že se jedná o osobní kontakty! V rámci internetové sítě máme také slabé kontakty, ale protože nejsou osobní (neznáme se osobně), při poskytnutí konkrétní pomoci angažovanost pomoci se snižuje (jedním z důvodů je anonymita). Poskytnutí rad je ale vždy velmi časté u slabých i silných vztahů.

Od roku 1989 se zkoumání sítí malého světa zintenzívnilo. Podobné struktury byly nalezeny jak na úrovni makroskopické (internet, mezinárodní ekonomické vztahy např. Evropská unie), tak v mikroskopickém světě (sítě proteinů, mezibuněčné interakce atd.).

Platí to i pro svět zvířat (synchronní svícení světlušek, cvrkání cvrčků), molekulární svět (v systolické fázi se srdce stáhne jako na povel, i když se skládá z milionů buněk), a zdá se, že i pro makrosvět.

Číslo 150 zřejmě představuje maximální počet jedinců, s nimiž můžeme mít opravdu společenský vztah, který spočívá v tom, že víme, kdo jsou a jaký je jejich vztah k nám. Při této velikosti skupiny lze plnit rozkazy a udržovat kázeň na základě loajality a přímých mezilidských kontaktů. U větších skupin to není možné. Je proto prozíravější postavit více malých škol, než jednu až dvě velké.

Se sítěmi souvisí i transakční paměť – mnoho z toho, co si pamatujeme, máme uskladněno jinde, než ve svém mozku. Především skladujeme informace u druhých lidí. Když se lidé dobře znají, vytvoří si transakční paměťový systém založený na chápání toho, kdo je lepší na pamatování konkrétních druhů informací. Jednoduše, víme u koho hledat odpovědi na konkrétní otázky.

Tři pravidla bodu zlomu

– zákon malého počtu, faktor chytlavosti, síla kontextu.

Všechny epidemie včetně sociálních mají svůj bod zlomu. Američtí sociologové si v 70. letech 20. století všimli, že jakmile počet přistěhovaných černochů v nějaké čtvrti dosáhl určitého množství, čtvrť se „přehoupla” - většina zbývajících bělochů se téměř okamžitě odstěhovala. Sociolog J. Crane zkoumal, jaký vliv má počet „lidských vzorů" na život teenagerů v určité čtvrti. Zjistil, že pokud jejich počet klesl pod 5 %, mezi dospívajícími explodovaly problémy (těhotenství mladistvých, nedokončení školní docházky atd.).

Když něco vychýlí situaci z jejího rovnovážného stavu (bod zlomu), epidemie se zlomí a propukne. Stačí změna v jedné ze tří oblastí: zákon malého počtu, faktor chytlavosti, síla kontextu.

Zákon malého počtu říká, že stačí malé množství prvků, jedinců, jejichž chování změní rovnovážný stav v nerovnovážný a epidemie se zlomí – propukne. Někdy také proto, že se stane něco, co změní samotného původce epidemie (např. na způsobu, jakým se virus šíří se nic nemění, ale jeho mutace je najednou více smrtící).

Chytlavost znamená, že sdělení má dopad. Faktor chytlavosti říká, že určitými způsoby lze docílit toho, aby nakažlivé sdělení bylo zapamatovatelné. Zejména vystupování charismatických osob se vyznačuje chytlavostí a to jim umožňuje získávat lidi na svou stranu (např. různá hnutí, náboženství).

Chování je funkcí sociálního kontaktu. Mezi tím, že má někdo sklony k násilí a tím, že se násilí dopustí, je velký rozdíl. Aby došlo ke spáchání zločinu, musí člověka zlomit k násilí něco víc, než sklon. A teorie síly kontextu tvrdí, že takovými body zlomu může být něco tak prostého, jako každodenní znaky nepořádku typu graffiti, ježdění na černo apod. Představa, že o všem rozhodují osobnostní předpoklady je nejpasívnější koncepcí zločinu.

Teorie rozbitých oken říká, že podnět k určitému typu chování přichází od určité vlastnosti prostředí. Zločinnost je nevyhnutelným důsledkem nepořádku. Ten totiž signalizuje, že je vše dovoleno. Drobné, zdánlivé nevýznamné zločiny (přestupky) narušují kvalitu života a tvoří body zlomu pro násilnou trestnou činnost. Vývoj epidemie lze zvrátit, když se důsledně a detailně zaměříme na změny v jejich prostředí.

Je snazší být lepším člověkem na čisté ulici nebo v čistém metru, než tam, kde je špína a graffiti. Co z děti vyroste, na to má větší vliv působení vrstevníků a okolního společenství než rodiny. Pro dítě je lepší vyrůstat v dobré čtvrti a problémové rodině, než v problémové čtvrti a dobré rodině.

Jeden muž si každé ráno chodil zaběhat na pláž. Jednou narazil na chlapce, který sbíral vyplavené mořské hvězdice a házel je zpět do moře.

„Marně se snažíš, chlapče. Stovky hvězdic jsou denně vyplaveny na břeh a hynou na slunci. Tvoje snaha nemá význam.“

Chlapec se podíval na hvězdici, kterou držel v ruce, zahodil ji do moře a řekl: „Mělo to význam aspoň pro tuhle.” (zdroj B. B. Youngs)

Literární zdroje

Barabási, Alebrt – Lászlo V pavučině sítí. Praha: Paseka, 2005
Cibula, V. Španělské pohádky. Praha: Albatros, 1984
Ferrero, B. Příběhy pro potěchu duše. Praha: Portál,1996
Ferrero, B. Další příběhy pro potěchu duše. Praha: Portál,1997
Gladwell, M. Bod zlomu (O malých příčinách s velkými následky). Praha: Dokořán, 2008
Gladwell, M. Mžik (Jak myslet bez přemýšlení). Praha: Dokořán, 2007
Křivohlavý, J. Moderátor zvládání zátěže typu sociální opory. Československá psychologie, 2/1999
Krpoun, Z. Sociální opora: Shrnutí výzkumné činnosti v České a Slovenské oblasti a inspirace do budoucnosti – nadané děti. E-psychologie (elektronický časopis ČMPS), 1/2012
Křivohlavý, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001
Křivohlavý, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002
Mareš, J. A kol. Sociální opora u dětí a dospívajících. Hradec Králové: Nucleus, 2001
Mareš, J. A kol. Sociální opora u dětí a dospívajících. II. Hradec Králové: Nucleus, 2001
Niven,D. 100 tajemství lidského štěstí. Praha: Portál, 2001
Satirová, V. Kniha o rodině. Praha: Práh, 2006
Spitzer, M. Digitální demence. Brno: Host, 2014
Šolcová, I. Kebza, V. Sociální opora jako významný protektivní faktor. Československá psychologie, 1/1999
Votoček, J. Kvalita život a sociální opora rodinných příslušníků pečujících o nesoběstačné seniory. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství, Brno, 2009